volejte: 774 84 84 48

Sen cestovatelů. Milford Track na Novém Zélandu

Čtyřdenní pěší trasa v novozélandských Jižních Alpách patří k nejhezčím na světě. Už v roce 1908 ji deník London Spectator označil za „The finest walk in the world“. Padesát kilometrů dlouhý Milford Track vede unikátní přírodou – ledovcovými údolími, po horských loukách i ve stínu deštníků stromových kapradin.

obrazek

Mapa popisu

obrazek *** S Projít Milford Track v novozélandských Jižních Alpách – to je sen většiny cestovatelů .{width:462px} V minulosti stezka sloužila domorodým Maorům jako přístupová cesta od moře do vnitrozemí. Dnes je mezi vyznavači trekkingu natolik oblíbená, že povolených 40 postelí v chatách je rezervováno i půl roku dopředu.

Po jezeru k začátku túry

Kdo se rozhodne absolvovat Milford Track, musí tedy vše dobře plánovat a nespoléhat na štěstí, že se náhodou uvolní místo. Pro ty, kteří vše nechávají na poslední chvíli, zbývá ještě možnost – absolvovat trasu s průvodcem. V tomto případě ovšem musíte počítat s tím, že za toto čtyřdenní dobrodružství v pohorkách vydáte v přepočtu asi 30 000 českých korun.

Na mě se usmálo velké štěstí. Počátkem ledna jsem se ze zvědavosti stavil v rezervační kanceláři v městečku Te Anau: „Máte kliku, právě se uvolnilo jedno místo na šestého března!“ odpověděla na můj dotaz s úsměvem pracovnice správy parku. Přestože na Novém Zélandu jsem už prošel nespočet jiných tras, neváhal jsem ani vteřinu a na Milford Track se vydal.

Už na lodi vyplouvající od mola v Te Anau Downs panuje mezi lidmi slavnostní nálada, vyplývající z očekávání neopakovatelného zážitku. Dosud čisté a suché batohy jsou úhledně srovnané pod stříškou a většina cestujících využívá možnosti kochat se výhledy z horní, nekryté paluby. Strmé skály a sytě zelené kopce se zvedají přímo z hladiny jezera Te Anau, po níž loď uhání směrem na sever, k nejvyšším horám.

Někteří tu navazují první známosti, jiní po sobě nenápadně pokukují – budou spolu přeci trávit tři večery na chatách a ve společných noclehárnách. Po dvou hodinách plavby se jezero zužuje a před přídí lodi se objevuje ústí řeky Clinton, začátek trasy. Zde začíná čtyřdenní putování horami novozélandského národního parku Fiordland. obrazek Ranní mlhy v údolí řeky Clinton

Pralesem k první chatě

Podle údajů na ukazateli je první chata pouhé dvě a půl hodiny cesty odtud, což je na odpolední rozchození tak akorát. Byla by totiž chyba někam spěchat a v klidu si nevychutnat pohádkovou atmosféru pralesa, tvořeného obrovskými pabuky a desítkami druhů menších stromů porostlých kapradinami a chuchvalci lišejníků a mechů.

Nejexotičtěji působí stromové kapradiny, jejichž deštníkovité koruny dosahují místy až desetimetrové výšky. Není divu, že domorodí Maoři z jejich kmenů v minulosti vyráběli své domy. Perfektně upravená cesta vede proti proudu řeky, v jejíž křišťálově čisté vodě můžeme zahlédnout těla pstruhů a obrovských úhořů. Po několika hodinách chůze se objevuje chata Clinton, ve které strávím první noc.

Chata je vybavena prostě, ale účelně: stoly a lavice, kamna, plynové sporáky a kohoutek, ze kterého teče voda z blízkého potoka. Početné šňůry na sušení prádla sice svědčí o tom, že se nacházíme v jedné z nejdeštivějších oblastí světa, ale předpověď počasí napsaná na nástěnce u dveří slibuje čtyři dny krásného počasí.

Údolím řeky Clinton

Celý druhý den pokračuje stezka proti proudu řeky Clinton a jen velmi zvolna stoupá k další chatě. Úseky vedoucí lesem střídají čím dál častěji horské louky, ze kterých se otevírají nádherné rozhledy na všechny strany. Údolí se postupně zužuje a nahoře na okrajích stěn je možné pozorovat ledovce, jejichž bílé jazyky visí dolů jako uschlé listy. Převislé skalnaté stěny zvedající se nad zalesněným údolím dávají tušit, že při deštích se z hor dolů valí stovky vodopádů.

Druhá chata, Mintaro Hut, je položená těsně na hranici lesa a přímo z prostorné verandy se otevírá pohled na skalnaté štíty a sedlo Mackinnon Pass. Stejně jako předchozí den, i dnes přichází k večeru do společenské místnosti správce chaty a podává hostům zajímavé informace o přírodě. Tito lidé zde pracují většinou jako dobrovolníci, pouze za stravu a ubytování, a jejich úkolem je zajišťovat bezpečnost na trase. V průběhu dne je spatříte s krumpáčem, motykou nebo se sekačkou, jak upravují okolí cesty. I díky jejich práci je Milford Track ve velmi dobrém stavu, a absolvovat jej tak mohou i méně zdatní turisté. obrazek Noční výstup

Vstávám ve čtyři hodiny ráno a potichu, abych nikoho neprobudil, si v kuchyni vařím čaj a míchám instantní ovesné vločky. Můj dnešní plán je vystoupit do sedla ještě před rozedněním a fotografovat východ slunce.

Nad spící chatou svítí Jižní kříž a já se s čelovou baterkou na hlavě nořím do temného lesa, ze kterého se ozývají podivné zvuky. Přestože vím, že tu nežijí žádné šelmy, baterkou opatrně zkoumám cestu před sebou. Náhle se v kuželu světla objevuje zvíře, jehož silueta mne nenechává na pochybách: Kiwi! Chvilku se vzájemně okukujeme a pak kiwák mizí ve tmě stejně rychle, jako se z ní vynořil. Byl to sice jen krátký okamžik, ale já si toto setkání budu navždy pamatovat.

Cesta prudce stoupá a klikatí se travnatým svahem. Dole, kdesi ve tmě, hučí řeka a srpek měsíce ozařuje masivy hor. Cedulka s nápisem „Mackinnon Pass, elevation 1 073 m“ mne informuje, že se nacházím v nejvyšším bodě túry.

obrazek

Krásy Nového Zélandu.

Ranní zrcadlení štítů Jižních Alp v sedle Mackinnon Pass

Začíná se rozednívat, na nejvyšší vrcholy hor dopadají první paprsky slunce a já se mohu v tichosti oddat nádheře okolní krajiny. Na obě strany sedla spadají svahy do kilometr hlubokých zalesněných údolí, na horských loukách bíle kvetou vzácné pryskyřníky lyallovy a z ostrých hřebenů se kolem dokola zvedají skalnaté štíty, jejichž vrcholky se zrcadlí v dosud klidné hladině jezírek.

Jaký asi měli pocit skotští objevitelé Donald Sutherland a John Mackay, kteří jako první překročili sedlo v roce 1880? Měli také štěstí na počasí jako já, nebo se tudy probíjeli deštěm a mlhou?

Sestup k moři

Zatímco jsem se kochal přírodou, slétli se ke mně tři papoušci kea a s drzostí jim vlastní začali zkoumat svými zahnutými zobáky řemeny na mém batohu.

Zvědavé ptáky raději odháním a pokračuji sestupem na druhou stranu sedla, do údolí řeky Arthur. Cesta se mění k horšímu, je plná kamení a nejprudší úseky stezky jsou vedeny po odvážně zbudovaných schodech. obrazek Pózující papoušek kea Dole v údolí se nachází jediné rozcestí na Milford Tracku, krátká odbočka vedoucí k vodopádům Sutherland Falls. Tato kaskáda, spadající do údolí z výšky 580 metrů, je nejvyšším vodopádem na Novém Zélandu a sedmým nejvyšším vodopádem světa. Byla by tedy určitě škoda podlehnou únavě po dlouhém sestupu a nejít se pod vodopády podívat.

Může se hodit

DOPRAVA Ideálním výchozím bodem je městečko Te Anau, ležící na břehu stejnojmenného jezera. Jezdí sem autobusy z největšího města Jižního ostrova Christchurch a také z Queenstownu, což je hlavní horské a turistické středisko v Jižních Alpách. Do Te Anau je možné se dopravit i letecky se společností Air New Zealand, nejbližší mezinárodní letiště je v Christchurch a v Queenstownu. Dopravu lodí na začátek a z konce túry a autobus z Milford Soundu do Te Anau je možné zajistit při rezervaci túry. UBYTOVÁNÍ Na trase jsou tři chaty – Clinton, Mitaro a Dumpling – které jsou v hlavní sezoně vybaveny plynovými vařiči, pitnou vodou a osvětlením ve společenské místnosti. Ve společných noclehárnách jsou palandy s matracemi (vlastní spací pytel), WC mají tekoucí vodu a umyvadla, sprchy zde nenajdete. Stanování není povoleno. Po skončení túry lze ubytování zajistit v Milford Soundu v Milford Sound Lodge. V hlavní sezoně je zde nutno počítat s včasnou rezervací, alespoň tři týdny dopředu. V Te Anau i v Queenstownu jsou široké možnosti ubytování ve všech cenových kategoriích. KDY SE NA TÚRU VYDAT Pro turistiku v horách je ideální doba zhruba od listopadu do konce března, kdy je nejtepleji a i relativně málo prší. Milford Track je možné absolvovat celoročně, v zimě však leží v horských sedlech sníh, někdy hrozí lavinové nebezpečí a se sněhovými přeháňkami je nutné počítat i v nižších polohách. V zimním období je z výše uvedených důvodů Milford Track někdy uzavřen. V zimě není nutné chaty rezervovat, a můžete tak svůj plán cesty mít více flexibilní. REZERVACE A POPLATKY Ve vysoké sezoně (od konce října do konce dubna) je nezbytná rezervace ubytování. Protože poptávka je veliká, počítejte s nutností rezervace minimálně 6–8 měsíců dopředu. Rezervovat na nadcházející sezonu je možné od 1. července, a to on-line na www.doc.govt.nz, e-mailem na greatwalksbooking (at) doc.govt.nz nebo telefonicky na +64 3 249 8514. Rezervační a informační kanceláře jsou v Te Anau a v Queenstownu. Více informací na www.doc.govt.nz. Poplatek pro dospělou osobu za tři noci v chatách je pro tuto sezonu 135 NZD (novozélandský dolar). Za dopravu autobusem a lodí dáte dalších necelých 140 NZD, vyhlídková plavba v Milford Soundu přijde na cca 70 NZD. Dohromady je tedy nutno počítat se zhruba 350 NZD. Vstup do národního parku se neplatí a pro děti existují poměrně výrazné slevy. Milford Track je možné absolvovat i v doprovodu průvodce. Několik společností zajišťuje čtyřdenní túru se spaním v luxusních chatách a s plnou penzí v cenách od 1 500 do 2 200 NZD.

Poslední den túry vede trasa podél řeky Arthur. Po náročném předchozím dni je příjemné opět jít po rovině a rovněž vidina blízkého cíle dodává unaveným nohám energii. Dlouhý visutý most zavede stezku na druhý břeh řeky, kde z bočních údolí spadá několik dalších vodopádů. obrazek Vodopád Mackay Falls minete poslední den trasy

Věčně mokré kameny v korytě potoka stejně jako skály okolních kaňonů obrůstají husté zelené řasy. Jakoby tu jediná barva byla zelená – nazelenalou barvu má i voda, a dokonce i dřevěné milníky podél cesty. Ještě posledních pár kroků a stezka končí u hladiny fjordu Milford Sound. Odtud zbývá do civilizace už jen posledních pár kilometrů na palubě lodi. obrazek

Napsal Pohodář, tisk, přečteno 103402x